Brigáda Jana Žižky z Trocnova
2. tanková brigáda
Tankové brigády jugoslávských partyzánů
15. (Slovinská) divize
Benátská divize

Napoleon Bonaparte v Chorvatsku

1806 – 1813

Napsal Mislav Miholek

Roku 1805 porazil Napoleon Rakušany v bitvě u Slavkova. Po podpisu mírové smlouvy v Bratislavě Rakousko ztratilo Benátky a chorvatské části západní Istrie, Dalmácii a záliv Boka Kotorská a tato území se stala součástí Italského království (francouzského satelitu). Francouzští generálové Molitor a Lauriston se vydali na pochod západním Chorvatskem a již v únoru 1806 dorazili do Kninu a do Splitu. 26.5.1806 Lauriston obsadil Dubrovnickou republiku (Ragusa) – malý stát, který byl po století jediným svobodným chorvatským územím (Oficiálně zanikla Dubrovnická republika až 31.1.1808). Mezitím ruské jednotky (na žádost Rakušanů) obsadily Boku Kotorskou a Korčulu. Rusové se s pomocí Černohorců pokusili dobýt i Dubrovník, ale bez úspěchu. Roku 1807 se francouzským jednotkám podařilo dobýt Boku Kotorskou a Korčulu. Guvernérem těchto oblastí se stal Benátčan Vincenzo Dandolo a vojenským velitelem byl jmenován generál Marmont.

V roce 1809 vypukla další válka mezi Rakouskem a Napoleonem. Chorvatské jednotky a dobrovolníci pod velením generála Petara Kneževiće zaútočily a v srpnu dobyli celou Dalmácii kromě měst Zadar, Knin, Klis a bývalého území Dubrovnické republiky a Boky Kotorské. Rakousko však opět prohrálo a Schönbrunnský mír přiřknul Napoleonovi stejná území jako v roce 1805 a navíc ještě západní Slovinsko a celé Chorvatsko na jih od Sávy. Napoleon se tato území rozhodl začlenit do Francouzské říše a spojil je do Illyrijských provincií. Guvernérem těchto provincií se stal generál August Marmont vévoda ze Spalata.

Když byl v roce 1813 Napoleon poražen v Rusku, Illyrijské provincie se dostaly opět pod správu Rakouska, oficiálně však byly vráceny Rakousku až roku 1815.

Během let Francouzské nadvlády v Chorvatsku a Slovinsku sloužili Chorvati v mnoha francouzských vojenských seskupeních. Napoleon byl jedním z mnoha vládců, kteří byli fascinování válečnickými schopnostmi Chorvatů. Řekl generálu Marmontovi:"Nikdy jsem neměl statečnější a lepší vojáky." Jindy také řekl: "Chorvati, to jsou ti nejlepší vojáci na světě. Kdybych jen měl aspoň 100 000 Chorvatů, byl bych si podrobil celý svět!".

Zdroje:

  • Trpimir Macan, Povijest hrvatskog naroda, Å kolska knjiga, Zagreb 1971.
  • Tomislav i ViÅ¡eslav Aralica, Hrvatski ratnici kroz stoljeća, Znanje, Zagreb 1996.

This page is also available in the following languages:
English